
Jsem vlastně nenapravitelná. A asi (ne, určitě) se to nezmění. Miluju ho. Tím jsem si jistá.
Ať dělá cokoliv, ať se chová jakkoliv, tak vím, že budu tak blbá a vždycky mu to odpustím.
Když přehlédnu jeho poslední úlet, tak se chová naprosto skvěle, obletuje mě, stará se o mě. A mě se to líbí.
I přesto, že mám občas pochybnosti, tak věřím, že se změní. Že se změnil.
Kvůli mě.
A ač jsem až příliš naivní, tak mám své sny ráda. Někdy jsou totiž mnohem lepší než poblázněná realita..