
Chvíle před odjezdem do školy byly nádherné. Měl pro mě připravené překvapení a tak jsme jeli za město na odlehlou pláž, kde jsme se nejdříve koupali.. bez oblečení. A co bylo dál snad nemusím rozepisovat. Ještě teď se při vzpomínce na to usmívám jak "měsíček na hnůj".
Ovšem večer.. Na večer bych nejraději zapomněla.
Když jsem se od Aidena vrátila do společenské místnosti a poté do pokoje.. Byl tam Fabrizio, který se motá kolem sestřičky a byl zjevně opilý, ještě zahazoval lahev vodky. Spletl si mě se sestrou, která byla díkybohu někde pryč. A pak.. začalo to hrubými polibky, pokračovalo fackováním a pak.. Bože, když to dokončil, přála jsem si zemřít. A tentokrát už doopravdy. Ani nevím, kdy jsem usnula, ale probudil mě na druhý den Aiden.
Ptal se, co se stalo, ale nejprve jsem byla schopná se mu jen vrhnout kolem krku a rozvzlykat se. Až po chvíli jsem se uklidnila a vypověděla mu aspoň něco, zbytek si totiž domyslel, Fabrizio nezanechal jen rány na duši. Pak mě odnesl k sobě, kde jsem se k němu většinu času tiskla a jen si užívala jeho přítomnost. Navečer si Fabrizia zavolal do ředitelny, kam jsem nechtěla jít, ale bohužel.. musela jsem.. Ten jeho pohled, kterým se na mě díval, když odcházel..
Na další den se konal ples. Ani jsem na něj nechtěla jít, poněvadž jsem se vzbudila krátce před začátkem, eh.. No, nakonec jsem šla, víceméně kvůli Aidenovi. Dokonce jsem se při tanci i uvolnila.
Jenže jsem věděla, že se to zkazí. Asi jsem neměla na tu pláž chodit a radši jsem měla jít spát, bylo by to tak lepší.
Ale já za ním šla a prostě jsem to zkazila sama. Věděla jsem, že ještě nechci, aby se mě někdo intimně dotýkal, ale chtěla jsem se kvůli němu přes to přenést. Nevyšlo to.. nakonec jsem prostě jen zbaběle utekla..
Ale bojím se toho, co bude dál.. Budí mě noční můry a nemůžu na to zapomenout, i přesto, že chci.. Jak se toho mám zbavit?...