
Je to.. nepředstavitelné. Myslela jsem, že to je nemožné. Že se to nestane.
Omyl, stalo a brzy, moc brzy.
Nevím co dělat, s tímhle jsem nepočítala, tohle přece nejde.
Mám strach.
Co když se něco stane a zase to zmizí pryč?
On má radost, ale já se cítím rozpolceně. Nemám ponětí jak to zvládnu.
Jen doufám, že to brzy zase nebude vědět celá škola, i když ta "informační služba" funguje opravdu rychle a spolehlivě. Bohužel.
Co když se zase něco pokazí a já zůstanu na všechno sama? Nechci to už zažívat, vím, že bych to už nevydržela.
Potřebovala bych někoho, kdo by se rozhodoval za mě..