Eliz mi něco tají. Vím to, chová se úzkostlivě, jakoby se o něco strachovala.
Nevím, možná se mi to jen zdá. Jen doufám, že pokud by se dělo něco vážného, tak by mi to řekla. Nechci aby se jí něco stalo, a ani to nedovolím!
Nechci jí zase ztratit..
Mám dojem, že tahle škola jí akorát ničí, ačkoliv to na sobě nedává znát a chová se jakoby nic. Chci jí pomoct, ale pokud mi to ona sama nedovolí, tak nic nezmůžu.
Ach jo.
Já jsem šťastná, ale když jí vidím jak se trápí, tak není moje štěstí úplné.