close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Eliz: Zápis č. 7

7. srpna 2010 v 9:45 | Eliz |  Občasníček
7
Dlouho jsem už sem nepsala. Nemám kdy, škola mi dává zabrat. A vlastně nejen škola..
Před pár dny vyšlo další číslo časopisu Notícias a pokaždé se divím, kolik šmíralů tady na škole máme.
Stalo se totiž přesně to, co jsem nechtěla. Kdosi se toho dopídil a napsal to tam tak, že se vyrojily spekulace.. Jasně. Vážně by mě zajímalo, odkud to všechno mají.

Ale našla jsem tam i pár dalších zajímavých věcí..
Patrizia.. Jak já tu holku nenávidím. Nejdřív dělá těžkosti Dominique, pak mi svádí manžela. Nejdřív jsem byla naštvaná na oba, pak to přešlo do smutku a otázek, co je na mě špatného, že mu nestačím já.. Vylezlo z něj, že si to nepamatuje, že byl opilý.. Bláhově jsem mu odpustila a doufám, že se to už nebude opakovat..
Chvíli jsem si povídala s Aidenovou sestrou, Emilly. Je vážně milá, svěřila jsem se jí se svými obavami a pokoušela se mě uklidnit, za což jsem jí byla vděčná.
Na další den jsem pak byla u lékaře a Aiden mě doprovázel. Vypadá to, že vážně jsem.. vážně čekám dítě. Prý ještě mám přijít za měsíc, ať to je stoprocentní, ale.. ach jo. Mám strach a Aiden to ví. Bojí se, že si něco udělám, že ho opustím, ale to bych neudělala. Už ne, ale ať ho přesvědčuji jak chci, tak mi nevěří.
Když jsme vyšli z ordinace, tak mě vzal za Esther a za jeho dcerou. Silviou. Je vážně rozkošná, má Aidenovy oči.. Pak jsem vycítila, že si ti dva chtějí popovídat, Aiden se přitom tvářil ustaraně, tak jsem radši vyšla na chodbu. O čem, to nevím, pravděpodobně o mě, protože když se pak ke mě vrátil, tak jsme si chvíli povídali. A já začala věřit, že všechno bude v pořádku.
Předevčírem jsme spolu byli na pláži, na jednom místě, které mám ráda a když jsem tam s ním, tak jsem ještě radši. Zase přišla řeč na to, že ho chci opustit. Vážně už nevím jak mu to mám vymluvit. Po chvíli mě začal lechtat, rozesmála jsem se, skoro mi tekly slzy, a on vypadal konečně spokojeně. Chyběl mu můj smích.. A já zjistila, že jsem skoro zapomněla, že se umím i pořádně smát..
Potom jsme snili o budoucnosti, že budeme mít hodně dětí a domeček se zahrádkou. A na stará kolena budeme hlídat vnoučata, procházet se po parku a vzpomínat na to, co jsme prožili. Kéž by to tak bylo..
Včera jsem potkala, no spíš našla ležet, Dom na chodbě. Nejdřív mi nechtěla říct, co se stalo, ale nakonec z ní vylezlo, že ji Benjamin zneužil. Hajzl, a to si říká táta Elizky. Jenže Dom si to nedá vymluvit, má ho ráda, chce aby se zajímal o Elizku.. Když potom utekla, objevil se tam Aiden.
Prý mě sledoval, že má o mě strach. Když jsem mu to chtěla vyčítat, že jsem dospělá a že si rozhodně nechci nic udělat, tak začal s tím, že nevím jaké to bylo, když se musel půl roku dívat jen na naši fotografii. Má pravdu, nevím jaké to bylo. Nakonec jsme se objali a po chvíli rozloučili, měl ještě nějakou práci.
A já tu teď sedím a přemýšlím, jak to bude dál. Zůstane všechno v pořádku.. nebo se něco zvrtne a já budu zase nešťastná? Vážně nevím, ale tajně doufám, věřím, v tu první možnost..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama