
Dvě děti. Dva chlapečci. Dva synové. A co je hlavní, oba zdraví.
Jsem šťastná, nadnáším se v jakési euforii. Zdá se, že se všechno obrátilo k lepšímu.
Jen doufám, že to tak i zůstane, že se něco nezvrtne.
Nedávno to byl rok, co.. co jsem se pokusila o sebevraždu. A od té doby obrat o sto osmdesát stupňů. Jsem za to ráda, ale kdo by asi nebyl.
Zbývá jen přečkat pár měsíců a vybrat jména. Už se na to hrozně těším a Aiden též. Bylo to na něm včera vidět, když nám lékař ukazoval na ultrazvukovém monitoru ty naše poklady. Byli nádherní, nemohla jsem od nich odtrhnout zrak a jen se pitomě usmívala.
Kéž ať to takhle vydrží dlouho.. všichni spokojení a šťastní..